reklama

Vítejte... Dnes je 20.10. 2018 02:56
Svátek má: Vendelín, blahopřejeme!
SEZNAMKA SEZNAMKA - celkem příspěvků: 2167
EMAIL: muzivdamskem(zavinac)seznam.cz
ICQ: 254-813-786
Název příběhů: Jolana
Vložil: pavel0124, email: pavel0124@seznam.cz
Vloženo: 09.08.2010 - 20:52:22
Příběh:

Jolana Pohodlně se usazuji do židle ve své oblíbené kavárničce. I přes deštivé počasí které venku vládne, mám skvělou náladu. Moje žena Jolana? ?Dobrý den pane, budete si přát??, vytrhává mě z myšlenek obsluha. Aha, je tady nová a neví co mi má dát. Objednávám si tedy dvojku svého oblíbeného ryzlinku vlašského, a když odchází závistivě sleduji její chůzi na vysokých podpatcích, krátkou sukni, a bílou halenku, která víc odhaluje, než zakrývá. Tak tedy, moje žena Jolana odjela na prodloužený víkend někam na školení, a já mám před sebou volné večery od středy do neděle. Ne že bych svoji Jolanku neměl rád, to bych lhal, konečně to bychom se asi ani nevzali, ale nějak nám to mezi námi neklape. Moje Jolanka je totiž studená jako psí čumák, studená, studená v sexu! Její výmluvy na bolest hlavy, břicha a na únavu se staly naší každodenní večerní konverzací. A já? Já prostě nevím co hledám, cítím, že to není ono, ale co mám dělat? Ctím ženy, to ano, líbí se mi, to je fakt, ale trochu jinak než ostatním. Proč si na nové číšnici všimnu jaké má boty, punčochy, že má špatně namalované nehty, proč mi neběží hlavou typické myšlenky chlapa! Myšlenky lovce! Máš volný byt tak do útoku! Asi budu nějaký pohodlný, možná jsem jiný, nebo nevím? Přes okno pozoruji kapky deště, spěchající lidi, a samozřejmě si vychutnávám lahodné víno, hlava krásně prázdná, v práci jsem dokončil úspěšně jednu zakázku, a do další se pustím až příští týden. Otevírám noviny ze kterých na mě ze všech stránek září úsměvy politiků co uspěli ve volbách, samé plané sliby, nereálné představy. Zadrhávám se na poslední stránce. Nějaká filmová diva tam na fotce kráčí po rudém koberci, no ale ty krásné šaty, no to je teda?? ?Je, ahoj Pavle! Jsi to přece ty!? vytrhává mě z nostalgického snění neznámý hlas. U mého stolu stojí neznámý muž. No počkat neznámý, ty rysy no jasně! ?No to snad ne! Jsi to ty Leoši?? V neznámém muži už jasně poznávám svého bývalého spolužáka. Chodili jsme spolu nejen do jedné třídy, ale i do jednoho amatérského divadelního souboru. Po škole se ale někam odstěhoval, a už jsem ho léta neviděl. Nevázalo nás zase tak kamarádské pouto, abychom se navzájem museli vídat. ?No jasně, jsi to ty! Tak nestůj tady a posaď se ke mně.? Leoš moji nabídku přijímá. Než se usadil postřehl jsem, že se příliš nezměnil. Zachoval si velmi svěží a upravený vzhled. Takový byl vždycky, kolikrát jsme si z něj v divadle dělali legraci, že by místo milovníka mohl zaskakovat za nějakou sváděnou ženu. ?Tak povídej, kde se tady bereš?? ptám se ho, když si objednal dvojku červeného. ?Ale projíždím tudy do jednoho rekreační zařízení na Slapech, kde máme vystoupení. Tady v Praze jsme si dali trochu volno.? ?Tak ty jsi zůstal věrný kultuře a umění?? ?No tak trochu,? Leoš usrkává víno a mění směr rozhovoru na mě. Postupně ze mě vytáhl všechny podrobnosti od doby kdy jsme se viděli naposled. Jenom jeho bytí a současnost pro mě zůstávala jakoby zahalena mlhou. S přibývajícím časem, a s vypitými skleničkami se ale naše debata stala trochu uvolněnější. Ptám se Leoše co bude dělat dál, jaké má plány a jakým stylem vlastně dělá do kultury. ?Tak zrovna teď musím vyřešit vážný problém,? jeho obličej najednou zvážní ? vypadl mi jeden člen souboru a na představení mi bude chybět!? ?Jak ti jako vypadl?? ptám se ?můžu ti nějak pomoc? Nějaké kontakty tady v Praze mám.? Nevím co mě to napadlo nabízet Leošovi pomoc, z divadelní branže jsem pochopitelně nikoho neznal, ale vypitý alkohol mi dodal na sebedůvěře. Leoš chvíli mlčel a zamyšleně mě pozoroval. ?Ne, počkej Pavle, mohl by jsi mi pomoc ty! Moc by jsi mi pomohl kdybys zaskočil za kolegu při vystoupení. Jeho role není tak náročná, budeme to hrát v sobotu večer, takže máme na přípravu dost času. Divadlo ti v krvi zůstane, tak co, jdeš do toho?? ?Pro bývalého kamaráda všechno? prohlásil jsem žoviálně, ale jinač mi musel alkohol totálně zatemnit mozek. Nejsem já blbec? Místo pohody u televize se teď budu muset učit nějakou roli , ale snad to nějak dopadne. Vyměnili jsme si s Leošem naše telefonní čísla, a zvedli se k odchodu. Zval jsem ho sice ze zdvořilosti ještě k sobě domů, ale on odmítl s tím, že se zítra ráno ozve, a že nás čeká perná příprava. Nevím co se mi zdálo, ale když se mi do ucha začalo ozývat pravidelné vyzvánění mobilu, tak bych ho nejraději chytil a vyhodil z okna. Ostřím na display na kterém svítí Leošovo jméno, které jsem tam včera uložil. ?Za půl hodinky tě vyzvednu,? hlaholí mi do ucha jeho hlas a rozpoutává mi v hlavě roj kladívek. ?Jo, jo..? stačím zamumlat do ztichlého přístroje. Nemůže chudák tušit, že jsem se včera ještě po příchodu domů dorazil trochou vínka. Protože se ale řídím heslem že umění není se opít, ale umění je druhý den vstát a makat, vyskakuji z postele, probíhám kuchyní, zapínám konvici, probíhám sprchou a opravdu za půl hodiny dopíjím kávu a spěchám před dům. Leoš přijel přesně na čas. Na otázky kam vlastně jedeme mi odpovídá trochu nejasně. ?No jedeme za jedním známým který nám pomůže s kostýmovou zkouškou. Bude to pro tebe trochu náročné, ale ty to zvládneš.? No dobře, myslím si, kostým, no jasně, budu vlastně stát na jevišti a hrát v představení. Už o tom nepřemýšlím. Povídáme si o provozu v Praze, a vůbec o životě. Stačím jenom postřehnou jak jsme prolétli Modřany a po chvilce kličkování do nějakého kopce jsme vjeli do Dolních Břežan. No jasně znám to tady, je tady velké Keltské hradiště. Leoš parkuje u nenápadného domu, v jehož čele je malý obchůdek. Než se stačím pořádně rozkoukat, už mě táhne dovnitř. ?Ahoj Lenko,? zdraví se s usměvavou ženou za pultem ?tak jsme tady jak jsme se domluvili.? Podle toho jak se ti dva vítali, bylo vidět že se dost dobře znají. Leoš mě představil majitelce. ?Aha, tak vy jste Pavel,? zkoumavě si mě prohlížela ? no tak půjdeme rovnou na věc, Leoš říkal že nemáte moc času na přípravy.? Obešla pult a vedla nás dozadu za prodejní prostory. Byla tam velká místnost se stojany na oblečení a regály s dámskými doplňky. I když jsem nebyl dnes po ránu moc chápavý, všiml jsem si, že na ramínkách visí pouze dámské oblečení. ?Tak s čím začneme,? obrátila se Lenka na Leoše. ?Tak tedy Pavle ona ta role je vlastně taková zvláštní, prostě jsem ti neřekl že se jedná o ženskou roli,? začal poněkud váhavě vysvětlovat Leoš. ?Tak si k tomu kluci sedněte, a já vám přinesu kávu,? prohlásila Lenka a ukázala na rozlehlou sedačku uprostřed. Chtěla tím uvolnit trochu napjatou situaci která vznikla po Leošově vysvětlování. Když Lenka odešla dozvěděl jsem se, že Leoš vlastně provozuje takové to představení, kdy se muži převlékají za ženské. ?Víš Pavle, děláme to proto, že nás to baví. Uvidíš že opravdu o nic nejde, ale náš kolega si včera ráno zlomil nohu, a tak jsem potřeboval za něj náhradu. Ty to určitě zvládneš. Budeme vystupovat na večírku kde jsou samé ženy, nějaká firemní akce, a potom se tam budeme ukazovat v průběhu rautu v honosných róbách, a to bude dobrá akce pro tebe.? ?No já tévéčko poznám na dálku,? vmísila se do hovoru Lenka která se objevila s kávou ?a musím připustit, že si tě dovedu Pavle představit v roli ženy.? Tak teď jsem zíral na oba asi s otevřenou pusou. ?Ona totiž tady moje kamarádka provozuje takový malý klub pro kluky kteří chtějí chvíli vypadat jako holky, víš pomáhá jim s oblečením, líčením a tak.? Tak jsem se postupně dozvěděl celý Leošův plán. Lenka mě teď obleče do ženských šatů, pomůže mě nalíčit a upravit, a na mě zůstává hlavní úkol, vžít se do role ženy. Po počátečním zmatku v hlavě, kdy jsem si říkal že se asi zvednu a uteču, ve mně přeci jen zvítězila zvědavost. ?Tak vymyšlené to máte tedy hezky, ale jak to chcete udělat? Tedy jak se vám může podařit ze mě udělat ženu?? ?No, tento úkol už nech Pavle na nás,? usmála se Lenka a mě ani trochu nevadilo že mi tyká. Byla tak přirozená, jako kdybychom se znali už léta. Potom už jsem si připadal jako ve snu. Usadili mě na židli před stůl, na kterém bylo plno různých kosmetických přípravků. Lenka mě pochválila že jsem hladce oholený, a pustila se do práce. Neměl jsem před sebou zrcadlo, a tak mi nezbylo než poslouchat její rozkazy. Zvedni hlavu, zavři oči, otevři oči, a její ruce pilně pracovali na mém obličeji. Nanášela mi na něj vrstvy nějakého krému, hrála si s mým obočím, lepila mi něco na řasy. Leoš mezitím někam zmizel do horního patra a nechal mě Lence napospas. Postupně přešla až ke rtům. Když jsem vnímal svoje pocity neubránil jsem se jistému neznámému druhu vzrušení. Nánosy krému a líčidel na víčkách, dlouhé řasy a rtěnka na mých rtech mě přivedly do stavu který jsem neznal. Nakonec Lenka uhladila moje vlasy dozadu a natáhla mi na hlavu paruku. Na ramena mi dopadly záplavy černých vlasů. ?Tak, a obličej máme hotový, můžeme se podívat na ruce.? Postupně mi na nehty nanesla lepidlo, a na každý přilepila umělý nehet. Bylo to velmi zvláštní vnímat nepřirozenou vrstvu a pozorovat, jak se moje nehty prodloužily v rudé drápky. ?Dnes to nebudeme moc přehánět, základem je že musíš vypadat přirozeně. Nic nebude přehnané. Tak a teď jdeme vedle na oblečení.? Když jsem vešel do vedlejší místnosti, první můj pohled padl na zrcadlo. To co jsem v něm uviděl mi doslova vyrazilo dech. Můj obličej byl změněn k nepoznání! Vypadal jsem skutečně jako žena! Výrazně namalovaný obličej rámovaly záplavy černých vlasů. Rudé rty jako by nabyly na objemu. ?No vidíš jaká jsi kočka,? ozval se Leoš na schodišti. Otočil jsem se po hlase, ale viděl jsem jen nějakou blondýnu. Až když znovu promluvil, tak jsem si byl jist, že je to on. Domluvili se z Lenkou, že mě oblečou do nenápadného oblečení, a tak se přede mnou postupně objevily černé punčochy, kratší černá sukně, bílý svetřík a černá krátká bunda. Asi jsem se na to oblečení díval dost nechápavě. ?Počkej, pravou ženu s tebe udělají znaky ženy,? prohlásil Leoš, a s tašky kterou držel v ruce vytáhl podprsenku. Když jí položil na stůl, bylo vidět, že v košíčkách jsou už všité vycpávky. ?Tak, teď se vyvleč, a vem si na sebe tyto kalhotky.? Podával mi silnější stahovací kalhotky, které jsem taky viděl u svojí Jolany. ?No tak kluci dělejte rychleji nemám na vás celé dopoledne,? pobízela mě Lenka když viděla moje zaváhaní ? musím si něco vyřídit ještě vedle? prohlásila, ale já jsem tušil, že jen takticky vyklidila pole, abych se před ní nestyděl. Odhodlaně jsem ze sebe tedy postupně stáhl svoje oblečení. Zajímavé na celé věci byl ale fakt, že co se přede mnou objevil Leoš v dámském oblečení, tak jsem o něm neuvažoval jinač než o ženě. Teď mi pomohl zapnout podprsenku, a když jsem se posadil tak mi opatrně natáhl černé punčochy. ?Ostatní už zvládneš sám, jo a abych nezapomněl, tady ty boty by ti měly padnout? ukázal na poličku za mnou, kde byly klasické černé lodičky, a odešel zase do patra. Vzal jsem do rukou sukni. Byla taková pružná, strečová, a když jsem si jí na sebe oblékl, těsně přilnula k mým stehnům, pevně obepnula moje boky a stáhla mi zadek. Oblékl jsem si ještě svetřík, a znovu přešel k zrcadlu. Teď kdybych se fakt tolik neznal, tak bych se opravdu nepoznal. Přede mnou stála skutečně žena! Opatrně jsem se nasoukal do lodiček. Neměly moc vysoký podpatek, a tak těch pár kroků v místnosti mi nedělalo žádný problém. ?Tak vida, jak ti to sluší!? usmívala se Lenka ve dveřích ?počkej, málem bych zapomněla,? a ze stojanu s bižutérií mi podala takové ty náušnice jak se jim říká klipsy. Byly to trochu delší měděné závěsy, které se mi při každém pohybu hlavou houpaly na uších a šimraly mě na tváři. To už se taky vrátil Leoš. ?Tak pojď, vyrazíme tady na procházku,? prohlásil odhodlaně a podával mi bundu. Tak teď by se ve mně nikdo krve nedořezal. ?Jak, jako na procházku,? zajíkl jsem se. ?No ven, projít se tady, aby sis trochu zvykl na roli ženy. Uvidíš, bude to fajn. Já jsem pro tebe od teď Lea, a ty budeš Pavla. V naší branži se tomu říká procházka na krásno. Tak jdeme, máme hodně práce.? Viděl jsem že je každý odpor marný, a tak jsem odhodlaně vykročil za Leošem, tedy za Leou. Po pár nejistých krocích jsem si připadal jako nahý. Studený jarní vítr se mi dostával pod sukni, ale punčochy mě vytvářely pocit ochrany a tepla. ?Tak pojď Pavlíno,? zasmál se Leoš a lehce se do mě zaklesl ?musíme vypadat přirozeně, jako dvě kamarádky, co jdou spolu na kávu. Neboj vypadáš dobře, jediné co tě může zradit je tvůj hlas, tak raději šeptej, a nech všechno na mě.? Jemu se to tedy pěkně říkalo! Já jsem si připadal úplně odhalený, a taky se mi zdálo, že mě každý pozoruje. Leoš mě jemně tlačil směrem k novému náměstí, kde byly různé obchůdky a taky malé Tesco. Po pár metrech jsem zjistil, že mi sukně vyjíždí pomalu po stehnech nahoru, bundička měla sice dlouhé rukávy, ale končila nad pasem, a co hlavní, byla ušitá tak, že ve předu šla stěží zapnout. Silikonové vycpávky v prsou se při každém kroku zhouply, a dodávaly mi na jistotě, že vypadám možná i přirozeně. Rty se mi nezvykle lepily k sobě vrstvou rtěnky a lesku, a na jazyku jsem cítil jahodovou chuť. Vítr mi čechral dlouhé černé vlasy kolem hlavy, a tak jsem nevěděl co mám dělat dřív, jestli upravovat sukni, držet si zapnutou bundu a nebo létající vlasy. Zato na Leošovi bylo vidět, že je ve svém živlu, a podle jeho chování bych si typoval, že chodí oblečený jako žena každý den. Jeho kroky nezadržitelně vedly do Tesca! Uvnitř na dlaždičkách jsem zjistil, že moje lodičky vydávají charakteristický klapavý zvuk. Myslel jsem, že v tu chvíli uteču! Chtěl jsem se otočit a zmizet! ?Klid, uklidni se,? zašeptal mi do ucha Leoš ?podívej se okolo sebe, nikdo na nás není zvědavý.? A měl pravdu. Pár nakupujících důchodců pídících se po slevách, dvě maminky krotící svoje zlobivé ratolesti, a znuděné prodavačky co rovnaly zboží do regálů. Trochu mě to uklidnilo, ale přesto jsem se držel Leoše jako klíště. Prošli jsme mezi regály a vyšli zase ven. Naproti byl vchod do cukrárny. No to ne, chtělo se mi křičet, když tam Leoš zamířil. Uvnitř kromě pána za pultem nikdo nebyl. ?Já bych si dala jednou laté, a co ty Pavlo?? obrátil se na mě Leoš s otázkou. ?Tak já taky,? zašeptal jsem nesměle a snažil jsem se mluvit trochu vyšším hlasem. Výsledek byl ale ten, že jsem spíš sípal. Leoš doplnil naši objednávku ještě o míša řezy a odešli jsme si sednout dozadu ke stolečkům. ?Tak prosím dámy a dobrou chuť,? naservíroval před nás kávu a dorty, a aniž dal na sobě cokoli znát, tak zase odešel za pult. Když jsem vzal rozklepanou rukou hrníček, uvědomil jsem si, jak mocně na mě působí pohled na moje nalakované nehty! Po usrknutí kávy, zůstala na hrníčku stopa rtěnky. Úzká sukně mi nedovolila sedět pohodlně, a tak jsem přirozeně, pochopitelně asi k Leošově spokojenosti, seděl způsobně s koleny u sebe, mírně vytočenými do strany. Ta hra se mi začínala pomalu líbit. ?Tak už mi konečně vysvětli jak si to vlastně představuješ,? zašeptal jsem Leošovi potichu do ucha ?jak to bude v sobotu vlastně probíhat?? ?Aha, promiň, v tom zmatku jsem ti to zapomněl vysvětlit. Takže přijedeme na místo. Máme k dispozici šatnu, a pomáhá nám kosmetička. Neboj se, proběhne to dobře. My budeme imitovat různé zpěvačky, no a ty s Ilonkou, jedy Jirkou, budete dělat takové to křoví, ty holky co se vzadu vlní, takový kompars, doprovod. No a po hlavním programu se všichni rozejdeme mezi přítomné dámy a budeme jim dělat společnost.? Leoš se zaujetím vyprávěl, a já jsem mu pomalu začínal věřit, že to dobře dopadne. Ten den jsem zůstal, jak Leoš říkal nakrásno, až do noci. Nedovolil mi se převléct, naopak mě ještě pozdě odpoledne dovezl do Prahy, do jednoho klubu v ulici Karolíny Světlé. Tam se cítil jako ryba ve vodě, s každým se zdravil, a já jsem až později pochopil, že i někteří hosté jsou tam vlastně nakrásno. Tak jsme strávili ještě i pátek, známé kolečko, ráno k Lence, odpoledne klub Tingl, a potom domů. S blížící se soboty jsem si už moc vrásky nedělal. V sobotu jsme se přemístili do střediska Měřín na Slapské přehradě. V improvizované šatně jsem postupně byl představen osmi mužům, kteří se postupně vlastním přičiněním, či s pomocí maskérky, začaly měnit v nádherné ženy. Leoš udílel poslední pokyny, a bylo vidět, že z něj mají ostatní respekt. Potom došla řada i na mě. Jirka se kterým jsem měl dělat to pomyslné křoví mi podal objemný vak, ze kterého bylo vidět jenom kovový háček ramínka. ?To je tvůj kostým, ale před tím než si ho oblečeš, tě musíme trochu upravit.? Připadalo mi to jako když vyslovil nějaké heslo. Všichni totiž obrátili svoji pozornost na mě. To, že se budu muset před nimi vyvléct do slipů, s tím jsem počítal. Ale za chvílí už jsem před nimi byl úplně nahý. Místo slipů jsem si musel vzít tmavomodré saténové kalhotky. Vrhla se na mě taky ta jejich kosmetička. Mezitím co mi Leoš zapínal na zádech korzet s podvazky, ona mi v nestřeženém okamžiku oddálila košíčky a vsunula mi do nich nějaké umělé prsa a pevně je přitiskla na mou hruď. Cítil jsem jen divný pocit chladu na prsou, ale když uvolnila stisk, zůstal jsem jen nevěřícně koukat. Ona mi je prostě a jednoduše přilepila! Jejich váha mě tahala za kůži a když Leoš konečně dotáhl korzet tlačily se mi z jeho výstřihu ven, jako opravdová. Mezitím mi Jana, tak mě tu maskérku představili, natřela celou hruď maskovacím krémem, který dokonale zakryl přechod přirozené a umělé kůže. Všiml jsem si, že používá i různé odstíny, jejichž tónem opticky docílila dokonalý prsní žlábek. Pak už jsem jen seděl na židli, a následoval pro mě již známý rituál zkrášlování. Nevím jestli to udělali záměrně, ale někdo přehodil přes zrcadlo velký ručník, takže jsem nemohl pozorovat co se mnou vlastně Jana dělá. Rozkazy ale vydávat uměla stejně jako Lenka. Jen řasy mi asi nalepila trošku větší, protože se mu špatně mrkalo. Nakonec mi poprášila celý krk a ramena pudrem a poctivě ho vetřela do kůže. Jirka mi nasoukal nohy do tmavých punčoch které byly nahoře lemované krajkou. Po mém nešikovném pokusu zajistit je do podvazků, mi obětavě pomohla Jana. Leoš se přede mnou objevil s podivným průsvitným kolem. Když jej rozbalil, byly to vlastně čtyři kruhy všité do průsvitné spodničky. Když jsem tu věc měl pevně uvázanou v pase, překvapilo mě, jak je spodní kruh široký. Kruhy se směrem nahoru zužovaly. To už se ke mně dostala zase Jana, která mezitím otevřela vak s mými šaty. Měla je nasoukané na rukou, opatrně mi je přetáhla přes hlavu, a spustila je dolů. Ještě štěstí, že jsem na sobě měl už tu spodničku, a nikdo nemohl vidět tu vlnu vzrušení, kterou ve mně ty šaty vyvolaly. Byly krásně lesklé, tmavě modré, zpevněné kostnicemi, a jejich sukně byla vícevrstvá. Jana mi pevně utáhla zadní šněrování. Skoro jsem nemohl dýchat. Prsa ve výstřihu se s každým nádechem přirozeně vzdouvala. Široká sukně navozovala dojem útlého pasu. To už mi Jana zase potřela hlasu nějakou emulzí, a nasadila mi na mi paruku. Byly to dlouhé, vlnité, černé vlasy, které mi přikryly ramena. Podala mi ještě pár dlouhých rukavic, stejné barvy jako šaty. Než jsem si je stačil nasoukat až vysoko nad lokty, dostal jsem na krk široký perlový náhrdelník, do vlasů perlovou čelenku, a na uši nějak upravené klipsy, protože mi nemilosrdně drtily ušní lalůček. Z nich visely dlouhé perlové závěsy náušnic, skoro až k mým ramenům. Na nohy jsem dostal krásné lodičky v barvě šatů. Byli na mě hodní, protože jejich podpatek nedosahoval takové extrémní výšky jako ten jejich. ?Tak dámy, začínáme, jdeme na plac!? zavolal Leoš, a aniž jsem se stačil prohlédnout v zrcadle, už ně tlačili ven ze dveří. Ve dveřích jsem musel trochu natočit kruhy spodničky nahoru, abych se do nich vešel, a na schodech vedoucích k jevišti jsem si je zase musel nadzvednout vpředu, jak jsem to viděl u Jirky. Najednou už jsem stál na jevišti, na předem domluveném místě. Do očí mě oslnivě svítily reflektory, takže jsem neviděl nikoho z našeho publika. Do toho začala hrát hudba, a Leoš vystoupil z naší řady dopředu, Začal předvádět nějakou hudební divu. Vypadalo to velmi působivě, prostě jako když zpívá zpěvák na playback. Potom najednou udělal reflektor štych, pamatuju si to ještě z divadla, a zaměřil se jen na Leoše, a ještě jednoho, vlastně ještě jednu z nás. Zazněla písnička od Kamélií. Jak se reflektor soustředil na sólisty, v nastalém šeru jsem viděl, že hlediště je vlastně veliká jídelna, kde uprostřed byl rautový stůl, po stranách stolky plně obsazené ženami a?..A sakra. Tak teď jsem myslel, že snad musím omdlít! U krajního levého stolku seděla Jolana! No to jsem ale, že mi to nedošlo! Vždyť ona jela na školení na Slapy! Málem jsem vypadl z role a přestal se pohybovat, ale naštěstí jsem měl přikázáno kopírovat Jirku, tak jsem z role nevypadl. V hlavě jsem měl dokonalý zmatek, ale postupně jsem se uklidnil. Nemůže mě přece poznat! U Lenky jsem se sotva poznal já! Teď když jsem měl řasy jak motýlí křídla, a tváře mi kryla silná vrstva líčidel, tak jsem si najednou byl jist, že mě nemůže poznat. Kluci se postupně střídali a předváděli své umění. Musím tedy přiznat, že mě to začalo i bavit. Když jsem nad tím přemýšlel mám výhodu! Můžu ji vlastně pozorovat, a zjistit co dělá když je mimo domov! Jenže jak by tady mohla zlobit, když jsou tady samé baby! ?Milé dámy, tak to je konec našeho vystoupení, a naše umělkyně se vám teď budou věnovat ve volné zábavě,? loučil se Leoš s publikem po bouřlivém potlesku. Některé ženy dokonce nadšeně hvízdaly! No a moje Jolana k nim pochopitelně patřila! Sešli jsme bočními schůdky mezy stoly. Začala navázaná zábava s občerstvením. Postupně nás obklopovaly skupinky žen, které obdivovaly naše šaty, líčení, paruky, no prostě nechápaly, jak může být chlap převlečený za ženskou tak pěkný. Sklízeli jsme samé pochvaly. ?Neotáčej se a zachovej klid!? uslyšel jsem najednou syknutí do mého ucha. Málem jsem upadl! Byl to hlas Jolany! ? Čekám tě za deset minut na pokoji číslo dvacet!? Teď se mě zmocnila dokonalá panika! Co mám dělat? Nenápadně jsem se vytratil k naší šatně, ale ta byla poctivě zamčená. No to bude pěkné, budu muset k Jolaně ve svém kostýmu. Stoupal jsem opatrně do patra hotelu. Najednou jsem si připadal pod širokou sukní úplně nahý. Cítil jsem jak podvazky napínají punčochy, holé ramena mi zakrývaly jenom záplavy černých vlasů, a šaty byly tak pevně utažené, že jsem si je nemohl vytáhnout ani o kousek abych zakryl hluboký výstřih. Dveře pokoje byly pootevřené, a uvnitř bylo šero. ?Tak jen pojď dál Pavle, tedy promiň Pavlo,? ozval se tichý hlas Jolany. Vešel jsem dovnitř a uviděl jsem ji ležet na posteli. Co mě překvapilo byl fakt, že měla na sobě podobný korzet jako já, měla i podvazky a punčochy. ?Tak pojď, nestyď se, a pojď si sednout sem na postel,? přikázala nesmlouvavým hlase. ?Já ti všechno vysvětlím?? pokusil jsem se ze sebe vykoktat nějakou souvislou větu. Byl jsem ale umlčel polibkem na ústa. Moje chladná Jolanka se ke mně přisála jako pijavice. Povalila mě na postel. Ocelové kruhy nadzvedly moje šaty a odhalily Jolaně co jsem pod nimi skrýval. Jolana mě hladila a líbala??. Prožil jsem nejkrásnější noc ve svém životě. Skoro jsme nespali, Jolana mi rozepla šaty, a zůstali jsme celou noc jenom v korzetech. Taky jsem zjistil, že paruka nejde jen tak lehce sundat, a prsa asi nepůjdou hned odlepit. Byla to nádherná noc. Až brzy k ránu jsem se dozvěděl, proč byla Jolanka tak studená. Vzrušovalo ji prostě jenom něco jiného než ostatní ženy, chtěla mít svojeho chlapa v dámském! Když jsem ji pořád přes její chabé náznaky nechápal, vzala tedy situaci do svých rukou. Všechno to dokonale zorganizovala. Leoše poznala v Tinglu, kam se chodila na chlapy v dámském alespoň dívat, a kde vystupoval. Slovo dalo slovo, a zjistila, že se vlastně známe?? Ráno u snídaně, už jsem byl oblečený jako chlap, jsme se zase sešli všichni z naší skupiny v odděleném salonku. Oblečení mi přinesla Jolana a pomohla mi s odlíčením. Kluci se na nás usmívali. ?Tak dobrý, jsme ještě kamarádi?? uvítal mě Leoš a podával mi ruku. ? Byl to podraz, ale účelový a krásný, a i já jsem mnohé pochopil.? Nabízenou ruku jsem pochopitelně přijal. Pak už se rozpoutala veselá debata o tom, jak to všechno připravili a zařídili. Ve mně ale zůstala krásná vzpomínka na ty nádherné chvilky v dámském?.a jenom moje Jolana v tu chvíli věděla, že mě pod kalhotami příjemně hladí saténové kalhotky?..


zpět nahoru  nahoru
TOPlist