reklama

Vítejte... Dnes je 23.09. 2019 21:56
Svátek má: Berta, blahopřejeme!
SEZNAMKA SEZNAMKA - celkem příspěvků: 2263
EMAIL: muzivdamskem(zavinac)seznam.cz
ICQ: 254-813-786
Název příběhů: Vojna
Vložil: Tom, email: anna547@seznam.cz
Vloženo: 29.04.2019 - 09:57:37
Příběh:

Nejsem žádný spisovatel a jen popisuji svůj životní příběh.
Osmdesátá léta jsem na stření škole a mám lásku na celý život. Hrozí mi, ale 2 roky vojny, z kterých není úniku. Získat ?modrou knížku? může jen totální invalida, aktivně a úspěšně sportuji zejména běhy na delší tratě? Psychické problémy fungují, ale odbírá se řidičák. Situace obtížně řešitelná. S přítelkyní to řešíme skoro denně, jelikož si nedovedeme představit odloučení na dva roky. U odvodu jsem získal již odklad na simulované astmatické potíže, ale pak jsem vyhrál nějaké běžecké závody?
Čas neúprosně ubíhal. Jednoho dne jsme došli k nápadu, že psychická úchylka něco ve stylu trans (ani nevím, jak se to tehdy nazývalo) by nebyla špatná. Přítelkyně začala sondovat. Prý je to průchodné, ale ještě se to neřešilo ve spojitosti s vojnou. Tak na jaře 1985 padlo rozhodnutí ? bude ze mne ženská, tedy alespoň na první pohled. Měl jsem delší vlasy, ale začali jsme je mírně a nenápadně upravovat do ženského stylu. Přítelkyně mi pořídila místo trenýrek kalhotky, které jsem začal skrytě nosit. Musím přiznat, že to byla příjemná změna. Dále jsem dostal jednodílné plavky a úkol hezky se v nich opálit, na chatě to bylo v pohodě. Doma první reagovala matka, co je to za prádlo, které nepatří jí ani mladší sestře. A tak jsem musel rodičům vysvětlovat ? závěr byl, že jsem blázen a stejně to neprojde a co řekne okolí,? Dana o tom plánu též řekla svým rodičům, ty měli větší porozumění (zubař/zdrav. sestra).
Příště jsem měl na víkend na chatě nachystánu hladkou áčkovou sukni mírně nad kolena a tělové silonky. Další víkend jsem již musel hned po příjezdu absolvovat převlečení do sukně a silonek, protože začala výuka make upu. Bylo to pro mne nové zajímavé a i hezké. V sobotu hned po ránu opět namalovat a sukni, učesat. Po chvíli přijíždí Dany rodiče, bylo mi z toho dost špatně. Ale sklidili jsme pochvalu a i kritiku, že nemám žádná prsa a kecky vypadají děsně ? takhle by to nešlo. V týdnu se máme u nich zastavit.
Šel jsem s velkou obavou, co bude. Budoucí tchýně, ale zabodovala ? od kolegyň sehnala haldu podprsenek, molitanová prsa, několikery šaty, halenky sukně, různé korále, náušnice, boty.
Jé já nemám dírky v uších!
Dano, drž ho za ruku.
Najednou mi vrazila šíleně tlustou jehlu do ušního lalůčku ? příšerná bolest! Tak a druhé ouško. Pak malé nenápadné náušnice, vlasy mi tento zákrok přikryjí.
Pak dlouhé zkoušení podprsenek a vycpávky do nich, po chvíli mi jedna dost dobře sedla pak byly obě spokojené. Byl to pro mne velký nezvyk. Pak zkoušení šatů a dalších hadříků. Velikost bot mám 40 a tak to bylo docela v pohodě.
Tak a ob víkend bude moje dámská jízda.
Přicházím v sobotu ráno k Daně domů, budoucí tchýně si ještě přizvala mladší kolegyni. První co bylo do koupelny a úplně všechny chloupky oholit.
Obleč si župánek a přijď.
Čekal jsem, co bude. Nejprve kontrola zhojení dírek v uchu a výměna náušnic. Pak trhání obočí, natáčky do vlasů.
Obléknout podprsenku a silonky, pak šaty se sukní do půlky stehen, namalování očí, zdravíčka rtěnka, upravit a nalakovat nehty. Asi dvě hodiny na mne řádily potom se mám jít zkontrolovat k Daně do pokoje. Úžasný byla ze mne dívka, Dana byla též hodně překvapena.
Tak a jdeme se projít do města a do restaurace na oběd, to byl pro mne šok, ale chci jít touto cestou, tak sbírám odvahu. Cestou potkávám nic netušící spolužáky a ty si mne ani nevšili. Pak odpoledne do kina a opět několik známých, ale nikdo mne nepoznal. Musím hodně změnit chování, styl chůze i vyjadřování.
Cestou z kina padne návrh, že se jde ke mne domů se představit rodičům. Matka pochválila, ale nadšení nebylo, otec začal hudrovat, že jsme se všichni zbláznili. Z Danou jsme šli do mého pokoje a asi po hodině k nám přichází obě matky s tím, jestli to chceme oba podstoupit, pomohou.
Odpověď byla ano.
Do konce školního roky zbýval ještě necelý měsíc a tak ve škole zatím vše v tajnosti. Jen na předposlední den školy byl příchod v různých kostýmech, no tak jsem přišel za holku ? nastal docela údiv.
Přes prázdniny mne čekal již život pouze v dámském. Přes léto byla sukně nebo letní šaty moc fajn. S Danou jsme měly i brigádu v jednom potravinářském podniku, byl to babinec a tak jsem zapadla.
Doma se s tím již smířili.
Vše začalo až 1. září. Vstupuji do školy jako dívka ? ve třídě jsem sklidil dost posměchu. Třídní profesorka mne ihned vytáhla ven a s další kolegyní se do mne zle pustily a nakonec jsme skončily u ředitelky. Hrozily vyhazovem ze školy, narušováním školního řádu (tam, ale o tom nic nebylo). Nakonec mi bylo řečeno, že mám vypadat jak v OP. Předvolání rodičů.
Zažádal jsem výměnu OP.
A ve škole otec ani nemusel hrát zdrceného, matka kapku zahrála divadýlko.
Výsledkem bylo podrobit se sexuologickému vyšetření, když jsem tedy ten úchyl, jestli nejsem nebezpečný pro okolí.
Sexuolog, tehdy docela mladý, mne vyšetřil. Neustále jsem opakoval, jak se cítím být již několik let ženou a až teď jsem to přestal ovládat a rozhodl jsem žít jako žena. Ani nevím, co napsal do zprávy pro školu, ale je jisté, že mne profesoři nechali být. Pravidelné kontroly jednou za dva měsíce.
Z tělocviku mne chtěli vyloučit, ale docela úspěšně jsem reprezentoval školu? Tak jsem chodil s na tělocvik s klukama, v bílém gymnastickém úboru plus červené trenýrky. Bylo to fakt zajímavé, hlavně rýsující se prsa a na zimu jsem přidal ještě tělové silonky (jako holky).
V lednu mne čekal opět odvod. Přišel jsem tam jako sebejistá dívka. Nejdříve mne chtěli vyhodit, že nejsem předvolaný, že to nejsem já. Dlouho zkoumali i OP, pak přišel nějaký voják a začal na mne sprostě řvát a vyhrožovat, že mne stejně odvedou a půjdu na vojnu a tam si se mnou již poradí. Po chvíli přišel nějaký jiný asi lékař a chvíli se s ním dohadoval a držel zprávy od sexuologa. Byl z toho opět odklad s nutným vyšetření na vojenské psychiatrii. Tam to byla jen formalita, zprávy byly podrobné. Po dvou měsících vyrozumění o neschopnosti vojenské služby = modrá knížka!!!
Na vojenské správě mi, ale ten hulvát řekl: Ty šmejde jestli tě uvidím jako chlapa tak máš prokurátora?
Maturitní ples, maturita vše jako žena. Mezi tím Dana otěhotněla?
Bude svatba?, no tak to úřednice na MěNV nás podstatě vyhodila. Začít opět jako chlap = kriminál. Tak, sháníme bydlení jak dvě holky, nakonec i to se podařilo. Pak druhé děcko.
Revoluce, ale tou se až tak nic zásadního nezměnilo ve vztahu k vojně a trestní odpovědnosti při vyhýbání se vojenské službě.
Vydržely jsme až do roku 1995, kdy padlo rozhodnutí k návratu do mužské role.
No jo, ale jak začít. Vlastně za tu dobu jsem již neměl jediný hadřík pánský, prostě jsem žil jako žena.
Džíny a trička byla uni, omezoval jsem postupně nošení šatů a sukní. Pak první pánský oblek. K návratu do mužské role došlo asi během tří let. Nic méně i teď jako spodní prádlo nosím kalhotky, body, silonky. Není my proti mysli (ani Daně), když občas si na sebe vezmu nějaké šaty hlavně ty letní. Do divadla chodím též v šatech, mám jich tolik? a lze vše dobře nakombinovat i s partnerkou, oproti nudnému pánskému obleku není co srovnávat. Při letních dovolených to má nevýhodu, že vezu dvoje oblečení.
Obecně je škoda, že muži jsou odkázáni na dost nudný šatník a nemohou si např. zvolit: dnes je ošklivé počasí ? tak jdu v džínách a bundě ? dnes je sluníčkový den, tak si vezmu lehké šaty ? jdu do divadla a vezmu si pěkné koktejlky, punčošky boty na podpatku. Vím, že to není zvykem, ale žádný zákon tomu nebrání? Jsem rád, že tuto možnost mám.
Celou dobu jsem se cítil být mužem, i když, jsem vypadal jako pěkná ženská. Dana je stále mojí milovanou ženou, svatba nikdy nebyla a asi ani nebude.


zpět nahoru  nahoru
TOPlist