Vítejte... Dnes je 21.11. 2024 12:58
Svátek má: Albert, blahopřejeme!
Název příběhů: Panenka
Vložil: felk, email: pave.pavel@active.cz
Vloženo: 19.01.2009 - 23:23:08
Příběh:
Tento příběh se stal na Mikuláše, kdy čerti a jiná havěť se potulovala po ulicích a byla jakási blátivá zima nezima. Máma mi zavolala, abych na ni počkal, že půjdeme do hypermarketu na nákup. Setkali jsme se takřka hned, takže jsme na sebe navzájem nečekali a sedl jsem si k mámě do auta a jeli do nákupního střediska. Po chvíli hledání místa k zaparkování se mámě podařilo zaparkovat. Když jsem vylezl z auta a rozhlédl se kolem sebe, spatřil jsem lavičku a pod ní ležet jakýsi světlý předmět. Udělal jsem pár kroků se podívat, cože tam vlastně leží, a k mému údivu v blátě ležela panenka. Šaty měla trochu zamazané blátem a ve chvíli, když jsem ji vzal do ruky, probleskla mi hlavou myšlenka, že je to již hodně dávno, co jsem měl panenku v ruce. Bylo to v čase, když jsem vyrůstal s Janou, dcerou máminy kamarádky a já ji záviděl, že je holka a může si oproti mně s nimi hrát. Na máminu otázku, co jsem našel, pověděl jsem jí, že panenku. ?Tak ji polož tam, kde jsi ji našel, možná se pro ni její majitelka vrátí,? řekla. Odpověděl jsem ji, aniž bych se jakkoliv rozmýšlel, že když jsem ji našel, tak si ji nechám a dal jsem si ji pod paži a šel za mámou. Protože se mi panenka nesla dosti nepohodlně, dal jsem ji do školního batůžku, odkud koukala jen její hlavička. Nákup měla máma napsaný na papírku a tak šla regál od regálu a za malou chvíli měla v něm vše, co si poznamenala. Když jsme se vraceli k pokladnám, šli jsme kolem oddělení hraček. ?Mami, já bych něco chtěl, když máme Mikuláše.? ?A co by to mělo být?? Když jsem tu panenku našel, tak bych chtěl pro ni nějaké šatečky.? ?Ty ses snad zbláznil, ne?? byla její reakce na mou žádost. ?Mami, asi máš pravdu, ale opravdu bych je pro ni chtěl, ale sám nevím proč a navíc jsem si vzpomněl na Janu?? Dál jsem to nechtěl rozvádět, ale stejně mi řekla. ?Jak vidím, tak ty tvé sny být holkou nepominuly.? To ne, spíš jsem na ně rezignoval.? Máma se na mne podívala a pak zamířila dovnitř oddělení hraček. Následoval jsem jí, ale co se stalo pak, jsem nepředpokládal ani v tom nejdivočejším snu. Když jsem si vzal z regálu krabici se šatkami, které se mi zdála jak cenově, tak i střihem přijatelné, máma ji zavrhla a sama se pak pustila do výběru. Nakonec mi řekla, abych jí tu pannu ukázal. Pokrčil jsem rameny a vyndal ji z batohu. Vybrala si dvě velké krabice a srovnávala je s tou panenkou. Nakonec si jednu dala do vozíku a já zase panenku zpět do batůžku. A až u pokladny jsem si uvědomil, jak se máma práskla přes kapsu, protože ty šatečky byly dražší než náš celkový nákup, ale ten výraz, který měla ve tváři, mi připomněl Janinu, když pod stromečkem našla svou touženou panenku. Další překvapení mě čekalo doma. Po příjezdu si máma vzala jen krabici s věcmi pro panenku a já odnášel všechen další nákup. Jen se vyzula, odešla do pokoje a rozložila kolem sebe obsah krabice a důkladně jej prohlížela. Já mezitím uklidil všechen nákup a batoh, jako obvykle našel své místo v rohu mého pokoje, ale předtím jsem z něj vyndal panenku a položil si ji na lůžko. To již z pokoje volala máma, abych jí tu panenku donesl. Vzala mi ji z rukou a zeptala se: ?Která holčička tě tam zapomněla?? a svlékala ji její původní šaty a hned zkoušela ty nové, hezky jedny po druhých ? růžové, modré a žluté. V tu chvíli jakoby se propadla časem a připomínala mi malé děvčátko, které jsem znal ze starých fotografií. A já zase sebe s Janou a usmál jsem se své představě a pro sebe tiše prohodil: ?Jen mi chybí, abych měl na sobě punčocháče, jako když jsem byl malý.? Máma jaksi mimoděk pronesla: ?Tak já ti je dám pod stromeček, když po nich tak toužíš,? řekla nepřítomně. Přešel jsem to bez komentáře. Zapnula poslední patentku na šatech a natáhla před sebe ruku s panenkou. Teprve na světle jsem viděl, že ta panenka je z jakéhosi zvláštního materiálu, nijak nepodobném tomu obvyklému, z něhož jsou obyčejně vyrobeny a navíc ta panenka mi připomínala věrnou plastiku dívky, protože měla do detailu vymodelovaná ňadra s bradavkami a klín s pohlavím. Hlavička panenky představovala jakousi ideální tvář, jakou jsem viděl v jednom populárním časopise a vlasy panenky vypadaly tak, jakoby jí vyrostly z kůže, navíc všechny klouby a končetiny měla mimořádně pohyblivé. Kapitolou samou pro sebe bylo i její oblečení ? naprosto precizně měla vypracované prádlo ? podprsenku, košilku s kalhotkami a punčocháče. O šatech nemluvím, toto oblečení se naprosto nedalo srovnat s tím, co máma koupila. Přesto jsem ale musel ocenit mámin vkus, že dokázala panence vybrat šaty, které ji slušely a také jsem jí to řekl. ?Mami, ty cos vybrala, jsou rozhodně lepší, než ty, co jsem chtěl vzít já.? ?To proto, že jsi kluk a že jsi sis s nimi hrál jen s Janou.? ?To je pravda, ale fakt, se mi ta panenka líbí.? Vzal jsem panenku a chtěl si ji odnést k sobě do pokoje. ?Kam ji neseš?? ?K sobě do pokoje a položím si ji, respektive posadím na stolek ke compu, aby mě Pavla hlídala.? ?Pavla? Vlastně ano, já také měla panenku Marcelku.? Ale v jejím hlase jsem však zaslechl jakýsi žárlivý žádostivý tón a neodpustil jsem si poznámku, že když je to tak, tak ti tedy koupím k Vánocům nějakou Barbínu. ?Nemusíš, ty jsi dost velká panenka sama o sobě, i když nemáš to, co obvykle panenky mají. Ale dcerky jsou obvykle svým matkám k ruce, já také jí byla, takže běž oloupat k večeři brambory.? V pokoji jsem panenku zatím posadil na zastlanou postel, ale než jsem ji uložil, panence jsem dal pusu a řekl: ?Pavlínko, tak tě vítám doma. Doufám, že se ti bude u mne líbit, i když nejsem holka,? ale co není, by mohlo být, pomyslel jsem si a zamával ji a šel jsem splnit úkol a při tom jsem si řekl, že kdyby mě někdo viděl, asi by si pomyslil, že patřím do opatrování svalnatým odborníkům v bílých pláštích dra Chocholouška. Pak jsem se do večera učil a společnost mi dělala má nová přítelka, ke které jsem mluvil. A sám si za ní odpovídal a máma, když to slyšela, pravila: ?Nadarmo mužové moudří jej léčí, nějak to nepomáhá, musíme zavolat ženskou.? Ale nijak to nespecifikovala, přesto jak jsem si později uvědomil, měla s tím proroctvím pravdu. Od toho dne se mi zdály zvláštní sny. Z pátku na sobotu se mi snilo, že panenka oživla a vzala mě kamsi daleko na jakousi louku prostírající se na břehu jezírka, kam záhy přiběhl houf dívek oblečených jen v jakýchsi lehoulinkých šatech připomínající noční košilky, letní šaty a řecký chitón dohromady, asi jak si představujeme oblečení víl a já jsem jednou z nich. Její tvář se měnila od té ideální, o které jsem se zmínil ve tváře několika děvčat, které jsem znal, až se nakonec proměnila v Janinu, s kterou jsem vyrůstal, i když jsem jí již nějaký pátek neviděl. A pak ještě jednu, kterou jsem neznal, přesto mi byla čímsi povědomá. Další noc byla naprosto ve znamení erotiky a sen, který jsem měl, byl naprosto živý. ?Probudil jsem se, protože jsem měl pocit, že vedle mne kdosi leží. Obrátil jsem hlavu a spatřil svou panenku, jež ožila a dostala lidský rozměr. Na sobě měla noční košilku, jež se jí vyhrnula do pasu a přitiskla se ke mně a na noze jsem ucítil její horký klín. Pindík byl v tu ránu v pozoru a Pavla si mne přitáhla na sebe? a orgasmus na sebe nedal dlouho čekat. Jen jsem se trochu vzpamatoval, znovu jsem po Pavle zatoužil a chtěl jsem ochutnat její broskvičku. Umožnila mi to a tak jsem se k ní hned přisál a v zápětí jsem dostal odměnu, jež jsem smlsal. Avšak ? probudím se, obrátím se, ale jak mne ten sen oklamal?? Tyto sny se mi pravidelně v různých obměnách zdály takřka denně a já si skutečně připadal, že patřím do opatěry dru. Chocholouškovi, ale to jsem nevědě, jaký osud mne očekával. S panenkou jsem si pochopitelně jako holka nehrál, ale během následujících dnů jakýsi rituál jsem si s ní utvořil. Pojednou je mi těžké popsat proč se tak stalo a co se stalo. Ta panenka mi učarovala a stala se mi fetišem a jakýmsi zázrakem oživlou loutkou, či spíše mi jej nahrazovala a tak dostávala ode mne pusu na dobrou noc a ráno zase na dobrý den. Pokud se stalo, že si ji máma vzala na chvíli k sobě, připadalo mi, že si s ní skutečně hraje jako malá holka, protože jí převlékala šaty, najednou mi chyběla, ale na noc jsem si ji vzal k sobě a ráno jsem si ji posadil na zastlané lůžko na polštář. Na ten den, lépe řečeno adventní večer nikdy nezapomenu. Rozloučil jsem se s mámou a dal jí dobrou noc. V koupelně jsem se umyl a převlékl do pyžama a potmě jsem vešel do pokoje osvětleného svitem pouličních lamp. Ulehl jsem a sotva jsem se uvelebil, pocítil jsem, že mám někoho v posteli. Chtěl jsem rožnout lampu, ale uslyšel jsem: ?Nerozžíhej ji, to jsem já.? ?Já? Kdo já?? zeptal jsem udiveně. ?Přece Pavla.? ?Neznám žádnou Pavlu,? ?Copak nemáš panenku, kterou jsi pojmenoval Pavlou po sobě, jak se domnívám?? ?Panenku samozřejmě mám, ale kdo jsi ty, a jak ses ke mně dostala?? trval jsem na odpovědi. ?Přece sám sis mně donesl. Copak jsi na mne zapomněl?? ?Ne, nezapomněl, jak bych mohl.? ?Tak vidíš, jsem to já.? ?A jak mám vědět, že jsi to skutečně ty ? panenka, kterou jsem našel a donesl si domů?? ?Znáš temného elfa Dzirta a jeho černého pantera?? odpověděla mi otázkou. Ano, znám, respektive jsem několik knih o něm četl, a je to hlavní hrdina knižní řady fantasy,? potvrdil jsem. A víš, odkud Dzirt měl toho pantera?? ?Ano, je mi to známo. Ten panter měl pocházet z vyšších úrovní či jakýchsi světů, jestli jsem dobře pochopil a Dzirt si ho, když potřeboval, kdykoliv přivolal.? ?Já rovněž pocházím z podobné jiné úrovně, ale jsem jiná, než elfův panter.? ?To bych chápal, ale co mám s tebou společného já?? ?Vybrala jsem si tě,? řekla prostě. Trochu mě její odpověď odrovnala, ale Pavla pokračovala. ?Vybrala jsem si tě, protože jsi mne volal již dávno, ale až nyní nastal čas, kdy jsem k tobě mohla přijít.? ?Tedy, když jsem tě volal, copak jsi dříve nemohla přijít? To nechápu.? ?Skutečně nemohla, protože jsi nebyl zralý, či spíše jsi nebyl vyspělý.? ?Vyspělý?? ?Tak dobře, řeknu ti to takhle. Nebyl jsi schopný rozeznat?? pojednou Pavla nevěděla, jak dál. ?Co jsem nebyl schopen rozeznat??, zeptal jsem se a přemýšlel jsem o jejích slovech, když mě najednou počalo svítat, že asi proto jsem měl ty erotické sny. ?Konečně jsi mne pochopil, jak to myslím, protože ty sny jsem ti posílala, abych tě připravila na naši první noc.? ?Konečně světlo, hodné slunce,? řekl jsem a vzal si Pavlu do náruče a hlavou mi projela myšlenka. ?Tak a sny se staly skutečností a mluvíme spolu telepaticky, jen v myšlenkách, bez zbytečných slov.? ?Ano, tvé ? naše sny se skutečností staly,? přisvědčila Pavla ?a je nutné, aby se naplnily.? ?Jsem pro,? a poslední slova jen zahuhlal, protože jsem se přisál k jejím rtům a dal ji polibek, jež opětovala a její jazýček jsem pocítil v puse. Pak si jedním pohybem svlékla košilku a já jsem viděl ve svitu pouličních lamp poprvé její pružné tělo s horkým klínem, přesně jako tomu bylo v mých snech. A stejně jako ve snech, jsem pojednou ocitl na Pavle a v ní a cítil její vůni, která stupňovala pocit rozkoše, a následující výbuch orgasmu byl naplněným snem. Samozřejmě, že jsem ochutnal i její broskvičku, která chutnala až neskutečně. A ještě několikrát jsme se spojili, a když mi Pavla dala pusu, takřka okamžitě jsem usnul. Ráno mě máma musela budit, protože jsem spal dosti tvrdě, ale ihned po probuzení jsem přemýšlel, byl-li to zase jen sen, a nebo skutečnost. Nebyl, protože jsem pod polštářem nahmatal její košilku, o které jsem věděl, že před tím tam nebyla. A těšil se na následující noc, kdy opět za mnou přijde Pavla. A noci ubíhaly, až tu byl předvánoční večer, když jsem ulehl ke spaní v Pavlíně košilce, kterou mi zanechala po naší první noci. Zalétl jsem ve vzpomínkách opět k Janě a napadlo mi, že již je rovněž velká, co vlastně dělá, protože kromě příležitostných pozdravů jsem o ní nic nevěděl a přemítal jsem o tom, zdali bych ji poznal a představoval jsem si ji jako svou blízkou přítelku. Z těch představ jsem usnul a probudila mne známá vůně a lehký dotek a v tom polosnu, polobdění jsem si přitáhl Pavlu k sobě a řekl? *** Když o tom přemýšlím, skutečností však zůstává, že jsem svět viděl jakoby jinýma, ženskýma očima a měl jsem s tím i problémy, protože toto vidění jakoby změnilo i gender a nutkalo k překloňování, tedy ? já byla na, místo byl. A chápal věci jinak, než jsem byl navyklý a také mnohem více času jsem strávil s mámou, až ona sama se tomu divila. Byla to změna ale nejen duševní, ale také i tělesná. Přestože jsem nikdy předtím nebyl nijaký ?orangutan?, rašící chlupy na těle se kamsi ztratily, ale vlasy na hlavě mi zhoustly a zjemnily. Navíc ruce přestaly nabývat tvaru charakteristických ?lopat? a zeštíhlely a zrovna tak nohy. Pak se to ale stalo. To se však musím vrátit k předchozímu odstavci. *** ??jsem moc rád, že jsi přišla.? ?Ale jak jsem poznala, tak ti asi nestačím, protože jsi myslel na jinou, než jsem za tebou přišla,? řekla trochu jízlivě. ?Přesto jsem ti donesla dva dárky: Tahle panenka je pro tvou mámu, protože vím, že jí bude ráda, a pro tebe mám zase tyto kalhotky,? a podala mi miniaturní kalhotky jako pro panenku, kterou jsem měl na stole u compu. ?Myslíš, že si obléknu? Jsou velké akorát pro tebe,? řekl jsem s notnou dávku sarkasmu a ukázal jsem na loutku. ?Určitě je oblečeš a k čemu jsou dobré, poznáš sama.? Podíval jsem se na Pavlu, jak to s tím oslovením myslí. ?Copak jsi nikdy nesnil o tom, že se ráno probudíš jako děvče a navíc přece spíš v mojí noční košilce, kterou jsem ti tu nechala?? ?Což o to, to jsem snil, ale je to dávno a již jsem se smířil s tím, co jsem, i když na druhou stranu musím přiznat, že se mi ten sen, kdy jsi mne přenesla do svého světa jako děvče, moc líbil a ta noční košilka mi tebe a tvůj svět připomíná.? ?Tak vidíš, že jsem tě jako děvče oslovila správně.? ?Tedy dobře, budeme se tedy dnes milovat jako holky, souhlasíš?? ?Raději to necháme na jindy, ale nic ti nebrání, abys mě napřed uspokojil pusou,? řekla a stáhla jakýmsi kouzlem z obou noční košilky a nabídla mi broskvičku plnou šťáv. Zase jako obvykle nám čas uběhl neuvěřitelně rychle, ale na rozdíl od dřívějších dnů jsem nemusel vstávat do školy a tak mě máma nechala spát dosti dlouho. *** ?Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku,? bzučelo mi hlavou s přestávkami po celý den, který jsem však s mámou strávil v poklidu a zrovna tak večeři. Byl jsem nesmírně zvědavý, jak máma přijme můj dar, panenku, kterou jsem pro ni dostal od Pavly. Máma mi podala malý měkký balíček, který jsem zvědavě rozbalil. Čekal jsem obvyklé klučičí oděvní součástky. Ale nastal pro mne šok. Namísto slipů jsem našel v igelitovém sáčku kalhotky a ve druhém punčocháče. Nevěřícně jsem se ni podíval. ?Copak jsi, nevzpomínáš, že sis o ty punčocháče řekl?? ?Řekl? A kdy jsem si o ně měl říci.? ?Přece na Mikuláše, když jsi našel panenku, kterou sis pojmenoval Pavlou, a když jsem si s ní hrála, tak jsi poznamenal, že ti už chybí jen ty punčocháče, aby ses cítil jako s Janou. A když jsem ti je koupila, tak mně napadlo, že když už tak už a k těm punčocháčům jsem přibrala i ty kalhotky.? ?Chtěla ještě něco povědět, ale to jsem jí padl kolem krku a dal jí pusu a byl jsem celý jaksi naměkko, protože jsem s tímto dárkem naprosto nepočítal a pak jsem mámě podal dárek svůj s poznámkou: ?Já ti přece také tehdy slíbil, že ti dám panenku, abys i ty měla svou, ? Marcelku. Doufám, že se ti bude líbit a podal jí balíček, ve kterém kromě panenky byl i její oblíbený parfém. Viděl jsem, jak pomalu a s napětím balíček rozbaluje. Prvně se jen zběžně podívala na flakón, ale už netrpělivě otevřela krabici s panenkou a oblečením pro ni. Nebyla velká a měla ve tváři něco, co mi připomínalo mámu. Asi jí to došlo, protože se na mne zkoumavě podívala a pro změnu mě objala ona. ?Tak nevím, kdo koho překvapil víc. Já tebe, nebo ty mne. Ty jsi měl být opravdu holka,? povzdychla si, a důkladně si prohlížela panenku. ?Mami, záleží na tom?? a řekl jí, že se mi po celý den honily hlavou Erbenovy verše o Štědrém večeru. ?Hned zítra si na sebe vezmu tvé dárečky, abych si je vychutnal.? ?A já ti k nim přidám ještě nějakou sukni, abys to měl, či spíše měla komplet.? Ani jeden jsme ale nevěděli, jací jsme to byli proroci? Byl Štědrý večer a docela rozechvěle jsem čekal Pavlu. Přišla a vklouzla za mnou a ucítil jsem dnes mnohem intenzivněji její vůni, která mne nesmírně vzrušila a stejně vzrušená byla i Pavla. Měl jsem ve svícnu rozžatou svíčku a dnes kupodivu Pavla nijak neprotestovala, abych ji zhasnul. Sedla si na mně a v jejím mihotavém svitu jsem se laskal s jejími ňadry a hladil po celém těle a nevěděl jsem kam spíše a měl jsem dojem, že jsem s ní někde úplně jinde a pak jsem pocítil, jak nasedla na koníčka a my jsme jeli někam do hlubin světla, jež nám letělo vstříc. Všechno ale jednou skončí, Pavla mne políbila a popřála krásnou noc. ?A ráno si nezapomeň obléknout kalhotky, které jsem ti dala,? připomněla mi důrazně a byla pryč, ale to jsem již byl pro změnu v náručí Morfea. Když jsem se ráno probudil, něco se mi nezdálo, něco se změnilo, že spíše jsem se změnil já. Vstal jsem z lůžka a podíval se do zrcadla, jenž jsem měl pověšené na stěně, o kterém máma tvrdila, že takto vybavený pokoj mají jen holky a pojednou na mně jedna holka ze zrcadla udiveně zírala. ?To není možné,? pomyslel jsem si a sáhnul jsem si na hruď. Košilka, která obvykle na mě jen visela, byla vyplněná plnými ňadry. Pak mne napadlo sáhnout si do rozkroku. Pinďour byl pryč a místo něj jsem nahmatal klín jaký má Pavla. ?To není možné,? znovu jsem si pomyslel a po druhé si sáhl do klína a pod prsty jsem nahmatal stydkou rýhu a uvnitř v závojích poštěváček. ?Já jsem opravdu holka,? málem jsem zakřičel a vzpomněl jsem si na svůj dávný klukovský sen ráno se probudit jako děvče. Nejvíce mne však zarazilo, že myslím jako kluk a ne děvče, a že mne tahle má proměna rozhodila a překvapila, když jsem uvědomil všechny její následky, jenž mi mohou, či spíše přinesou komplikace a radost z toho, že se mi splnil klukovský dávný sen, mě poněkud přešla. Pak jsem si pojednou vzpomněl, že mi Pavla důrazně kladla na srdce, abych si po probuzení oblékl kalhotky ?pro panenku?, které mi dala jako dárek k Vánocům. Vzal jsem je do ruky a pomyslel si: ?Tak tohle si mám obléci, to je přece absurdní.? Ale přes všechny tyto pochyby jsem to zkusil. A najednou jsem viděl, jak se ten kousek textilu, byl-li to vůbec textil, zvětšuje a já si je bez dalších potíží oblékl. V okamžiku, když jsem si je natáhl, pocítil jsem jakési mravenčení, ne nepříjemné a v zrcadle jsem viděl, jak se kalhotky jakoby vpíjely do mého těla a současně s tímto procesem se dovršila má transformace. Už jsem to nebyl já Pavel, ale Pavla a už jsem přemýšlela a mluvila jako děvče a získala jistotu, že všechno jde tak, jak má být a že moje jmenovkyně má do posledního všechno promyšlené. Také jsem si uvědomila a zrcadlo mi to potvrdilo, že jsem nahá. Proto jsem použila mámin vánoční dárek a vzala si jedny kalhotky z balíčku a punčocháče. Sotva jsem si je oblékla, vstoupila do pokoje máma. Jak mě spatřila, vydechla: ?Tak je to pravda, je z tebe holka a ta má včerejší poznámka, že ti budu muset dát dnes nějakou sukni, se ukázala pravdivá.? ?Mami, jak to víš, co se se mnou stalo?? zeptala jsem se jí se zájmem. Odpověděla mi otázkou. ?Odkud máš tu panenku, kterou jsi mi dala pod stromeček? Ale než mi odpovíš, pojď se mnou do mého pokoje, kde ti něco vyberu, abys tu nepobíhala polonahá.? Vzala mne za ruku, po očku po mně pokukovala a odvedla mně k sobě do pokoje. Tam si mne vzala do parády a zkoušela, co mohu z jejího šatníku nosit. Bylo toho dost a já ji mezitím vyprávěla o Pavle. Samozřejmě, že jsem neprozradila, že jsem jako kluk s ní promiloval všechny noci až do Vánoc a přiznala se, že tu panenku pro ni mi dala Pavla. ?Tak takhle to je,? řekla a pro změnu mi pověděla o svém štědrovečerním snu, který ji připravil na to, že dostala pod stromeček dceru. Tedy ne mimino, ale že se její synek tou dcerou stal. Když skončila, podívala se po mně a řekla. Když se na tebe dívám, tak se až moc nezměnilo, jen mi dělá starosti, jak zlegalizujeme tvou novou existenci.? ?Mami, s tímhle jsem si dělala starosti také, ale zatím jsem na nic nepřišla.? Ale nedalo mi to, a šla jsem pro své osobní doklady ? tedy pro občanku. Vstala jsem z křesílka, kde jsem doposud seděla a šla do bundy do skříně v předsíni, kde jsem jí měla uloženou v peněžence a vrátila se do pokoje, kde jsem seděla s mámou. Otevřela jsem peněženku a vyňala z patřičné záložky občanku. Když jsem se na ní podívala, zůstala jsem jako zkamenělá a mlčky ji podala mámě. ?To snad není možné,? hlesla máma, protože na občance se z fotografie na ni smála má dívčí tvář. Vzala jsem jí občanku z ruky a jen tak podotkla, že asi budu muset kromě oblečení změnit i takové drobnosti jako je peněženka. ?To tedy ano,? souhlasila máma, ?ale pořád mi není jasné, jak je možné, že jsi ses stala děvčetem.? ?To mně také ne a neumím si to vysvětlit, jak se stalo, že si mi až nyní vyplnil můj dávný klukovský sen.? Než jsem však stačila cokoliv dalšího říci, z čista jasna se v pokoji objevilo děvče, tváři mi připomínající panenku, jakou jsem dala mámě pod stromeček. ?Ano, jsem to já,? uslyšela jsem v hlavě a Marcelka, jak si ji máma pojmenovala, se ujala slova. ?Velice těžko vám mohu vysvětlit, jak se to stalo, že je tu pojednou Pavla a ne Pavel. To, že se z něj stalo děvče je rozhodnutí naší paní a my jsme byly, tedy já a Pavla k vám od ní poslány.? Tu jí do řeči vskočila máma s otázkou: ?Vaše paní? Kdo je vaše paní?? ?Ve vašem světě ji znáte pod mnoha jmény ? Ištar, Astarta, Afrodita, ale snad nejznámější je jako Venuše.? A hned navázala na předchozí. ?Těžko pochopíte, co se stalo, hlavně ale, jak se to stalo, mohu vám říci toto. Naše paní trochu manipulovala s časem, trochu s prostorem. Třeba tak, že vás přenesla do paralelního světa a pak zase zpět, a několikrát vrátila čas. Vím, že je to pro vás dosti nepochopitelné, ale jinak vám to neumím vysvětlit.? Náhle nás vyrušil domovní zvonek a já jsem šla otevřít nenadálé návštěvě. Když jsem otevřela, stály ve dveřích teta Jana s malou Janou. Okamžitě jsem je poznala a očekávala jsem na nich údiv, kdo jim to přišel otevřít, a nedokázala jsem se pohnout z místa. ?Tak co, Pavlo, pozveš nás dál?? zeptala se teta. Trhla jsem sebou a vykoktala samozřejmě, že jste vítány. To již přišla máma se podívat, kdo to k nám přišel a na jejím obličeji jsem viděla napětí a tak jsem se očima zeptala, jestli je ještě v pokoji Marcelka. Máma pochopila mou němou otázku a zavrtěla hlavou, že Marcelka odešla. ?Holky, vypadáte jako byste spadli z měsíce, co je s vámi?? zeptala se teta, ale to jsem již v kuchyni postavila vodu na čaj, když jsem zaslechla, jak máma řekla: ?To znáš sama, jaký je před Vánocemi shon, na pracovišti a Pavla ve škole, protože po matuře chce jít na vysokou, ale už je to za námi a je to všechno v pohodě.? A z kuchyně jsem na ně zavolala: ?Samo, všechno napětí je pryč a jsme s mámou v pohodě?? ale uvědomila jsem si, že nikdo kromě mně a mámy neví, jak to se mnou bylo, že jsem byla kluk a že právě tahle skutečnost způsobila naše potíže, ale už jsou za námi a nyní jsem opravdu v pohodě, a co bude dál, nevím, to poznám. To však je již na jiné povídání.
Tento příběh se stal na Mikuláše, kdy čerti a jiná havěť se potulovala po ulicích a byla jakási blátivá zima nezima. Máma mi zavolala, abych na ni počkal, že půjdeme do hypermarketu na nákup. Setkali jsme se takřka hned, takže jsme na sebe navzájem nečekali a sedl jsem si k mámě do auta a jeli do nákupního střediska. Po chvíli hledání místa k zaparkování se mámě podařilo zaparkovat. Když jsem vylezl z auta a rozhlédl se kolem sebe, spatřil jsem lavičku a pod ní ležet jakýsi světlý předmět. Udělal jsem pár kroků se podívat, cože tam vlastně leží, a k mému údivu v blátě ležela panenka. Šaty měla trochu zamazané blátem a ve chvíli, když jsem ji vzal do ruky, probleskla mi hlavou myšlenka, že je to již hodně dávno, co jsem měl panenku v ruce. Bylo to v čase, když jsem vyrůstal s Janou, dcerou máminy kamarádky a já ji záviděl, že je holka a může si oproti mně s nimi hrát. Na máminu otázku, co jsem našel, pověděl jsem jí, že panenku. ?Tak ji polož tam, kde jsi ji našel, možná se pro ni její majitelka vrátí,? řekla. Odpověděl jsem ji, aniž bych se jakkoliv rozmýšlel, že když jsem ji našel, tak si ji nechám a dal jsem si ji pod paži a šel za mámou. Protože se mi panenka nesla dosti nepohodlně, dal jsem ji do školního batůžku, odkud koukala jen její hlavička. Nákup měla máma napsaný na papírku a tak šla regál od regálu a za malou chvíli měla v něm vše, co si poznamenala. Když jsme se vraceli k pokladnám, šli jsme kolem oddělení hraček. ?Mami, já bych něco chtěl, když máme Mikuláše.? ?A co by to mělo být?? Když jsem tu panenku našel, tak bych chtěl pro ni nějaké šatečky.? ?Ty ses snad zbláznil, ne?? byla její reakce na mou žádost. ?Mami, asi máš pravdu, ale opravdu bych je pro ni chtěl, ale sám nevím proč a navíc jsem si vzpomněl na Janu?? Dál jsem to nechtěl rozvádět, ale stejně mi řekla. ?Jak vidím, tak ty tvé sny být holkou nepominuly.? To ne, spíš jsem na ně rezignoval.? Máma se na mne podívala a pak zamířila dovnitř oddělení hraček. Následoval jsem jí, ale co se stalo pak, jsem nepředpokládal ani v tom nejdivočejším snu. Když jsem si vzal z regálu krabici se šatkami, které se mi zdála jak cenově, tak i střihem přijatelné, máma ji zavrhla a sama se pak pustila do výběru. Nakonec mi řekla, abych jí tu pannu ukázal. Pokrčil jsem rameny a vyndal ji z batohu. Vybrala si dvě velké krabice a srovnávala je s tou panenkou. Nakonec si jednu dala do vozíku a já zase panenku zpět do batůžku. A až u pokladny jsem si uvědomil, jak se máma práskla přes kapsu, protože ty šatečky byly dražší než náš celkový nákup, ale ten výraz, který měla ve tváři, mi připomněl Janinu, když pod stromečkem našla svou touženou panenku. Další překvapení mě čekalo doma. Po příjezdu si máma vzala jen krabici s věcmi pro panenku a já odnášel všechen další nákup. Jen se vyzula, odešla do pokoje a rozložila kolem sebe obsah krabice a důkladně jej prohlížela. Já mezitím uklidil všechen nákup a batoh, jako obvykle našel své místo v rohu mého pokoje, ale předtím jsem z něj vyndal panenku a položil si ji na lůžko. To již z pokoje volala máma, abych jí tu panenku donesl. Vzala mi ji z rukou a zeptala se: ?Která holčička tě tam zapomněla?? a svlékala ji její původní šaty a hned zkoušela ty nové, hezky jedny po druhých ? růžové, modré a žluté. V tu chvíli jakoby se propadla časem a připomínala mi malé děvčátko, které jsem znal ze starých fotografií. A já zase sebe s Janou a usmál jsem se své představě a pro sebe tiše prohodil: ?Jen mi chybí, abych měl na sobě punčocháče, jako když jsem byl malý.? Máma jaksi mimoděk pronesla: ?Tak já ti je dám pod stromeček, když po nich tak toužíš,? řekla nepřítomně. Přešel jsem to bez komentáře. Zapnula poslední patentku na šatech a natáhla před sebe ruku s panenkou. Teprve na světle jsem viděl, že ta panenka je z jakéhosi zvláštního materiálu, nijak nepodobném tomu obvyklému, z něhož jsou obyčejně vyrobeny a navíc ta panenka mi připomínala věrnou plastiku dívky, protože měla do detailu vymodelovaná ňadra s bradavkami a klín s pohlavím. Hlavička panenky představovala jakousi ideální tvář, jakou jsem viděl v jednom populárním časopise a vlasy panenky vypadaly tak, jakoby jí vyrostly z kůže, navíc všechny klouby a končetiny měla mimořádně pohyblivé. Kapitolou samou pro sebe bylo i její oblečení ? naprosto precizně měla vypracované prádlo ? podprsenku, košilku s kalhotkami a punčocháče. O šatech nemluvím, toto oblečení se naprosto nedalo srovnat s tím, co máma koupila. Přesto jsem ale musel ocenit mámin vkus, že dokázala panence vybrat šaty, které ji slušely a také jsem jí to řekl. ?Mami, ty cos vybrala, jsou rozhodně lepší, než ty, co jsem chtěl vzít já.? ?To proto, že jsi kluk a že jsi sis s nimi hrál jen s Janou.? ?To je pravda, ale fakt, se mi ta panenka líbí.? Vzal jsem panenku a chtěl si ji odnést k sobě do pokoje. ?Kam ji neseš?? ?K sobě do pokoje a položím si ji, respektive posadím na stolek ke compu, aby mě Pavla hlídala.? ?Pavla? Vlastně ano, já také měla panenku Marcelku.? Ale v jejím hlase jsem však zaslechl jakýsi žárlivý žádostivý tón a neodpustil jsem si poznámku, že když je to tak, tak ti tedy koupím k Vánocům nějakou Barbínu. ?Nemusíš, ty jsi dost velká panenka sama o sobě, i když nemáš to, co obvykle panenky mají. Ale dcerky jsou obvykle svým matkám k ruce, já také jí byla, takže běž oloupat k večeři brambory.? V pokoji jsem panenku zatím posadil na zastlanou postel, ale než jsem ji uložil, panence jsem dal pusu a řekl: ?Pavlínko, tak tě vítám doma. Doufám, že se ti bude u mne líbit, i když nejsem holka,? ale co není, by mohlo být, pomyslel jsem si a zamával ji a šel jsem splnit úkol a při tom jsem si řekl, že kdyby mě někdo viděl, asi by si pomyslil, že patřím do opatrování svalnatým odborníkům v bílých pláštích dra Chocholouška. Pak jsem se do večera učil a společnost mi dělala má nová přítelka, ke které jsem mluvil. A sám si za ní odpovídal a máma, když to slyšela, pravila: ?Nadarmo mužové moudří jej léčí, nějak to nepomáhá, musíme zavolat ženskou.? Ale nijak to nespecifikovala, přesto jak jsem si později uvědomil, měla s tím proroctvím pravdu. Od toho dne se mi zdály zvláštní sny. Z pátku na sobotu se mi snilo, že panenka oživla a vzala mě kamsi daleko na jakousi louku prostírající se na břehu jezírka, kam záhy přiběhl houf dívek oblečených jen v jakýchsi lehoulinkých šatech připomínající noční košilky, letní šaty a řecký chitón dohromady, asi jak si představujeme oblečení víl a já jsem jednou z nich. Její tvář se měnila od té ideální, o které jsem se zmínil ve tváře několika děvčat, které jsem znal, až se nakonec proměnila v Janinu, s kterou jsem vyrůstal, i když jsem jí již nějaký pátek neviděl. A pak ještě jednu, kterou jsem neznal, přesto mi byla čímsi povědomá. Další noc byla naprosto ve znamení erotiky a sen, který jsem měl, byl naprosto živý. ?Probudil jsem se, protože jsem měl pocit, že vedle mne kdosi leží. Obrátil jsem hlavu a spatřil svou panenku, jež ožila a dostala lidský rozměr. Na sobě měla noční košilku, jež se jí vyhrnula do pasu a přitiskla se ke mně a na noze jsem ucítil její horký klín. Pindík byl v tu ránu v pozoru a Pavla si mne přitáhla na sebe? a orgasmus na sebe nedal dlouho čekat. Jen jsem se trochu vzpamatoval, znovu jsem po Pavle zatoužil a chtěl jsem ochutnat její broskvičku. Umožnila mi to a tak jsem se k ní hned přisál a v zápětí jsem dostal odměnu, jež jsem smlsal. Avšak ? probudím se, obrátím se, ale jak mne ten sen oklamal?? Tyto sny se mi pravidelně v různých obměnách zdály takřka denně a já si skutečně připadal, že patřím do opatěry dru. Chocholouškovi, ale to jsem nevědě, jaký osud mne očekával. S panenkou jsem si pochopitelně jako holka nehrál, ale během následujících dnů jakýsi rituál jsem si s ní utvořil. Pojednou je mi těžké popsat proč se tak stalo a co se stalo. Ta panenka mi učarovala a stala se mi fetišem a jakýmsi zázrakem oživlou loutkou, či spíše mi jej nahrazovala a tak dostávala ode mne pusu na dobrou noc a ráno zase na dobrý den. Pokud se stalo, že si ji máma vzala na chvíli k sobě, připadalo mi, že si s ní skutečně hraje jako malá holka, protože jí převlékala šaty, najednou mi chyběla, ale na noc jsem si ji vzal k sobě a ráno jsem si ji posadil na zastlané lůžko na polštář. Na ten den, lépe řečeno adventní večer nikdy nezapomenu. Rozloučil jsem se s mámou a dal jí dobrou noc. V koupelně jsem se umyl a převlékl do pyžama a potmě jsem vešel do pokoje osvětleného svitem pouličních lamp. Ulehl jsem a sotva jsem se uvelebil, pocítil jsem, že mám někoho v posteli. Chtěl jsem rožnout lampu, ale uslyšel jsem: ?Nerozžíhej ji, to jsem já.? ?Já? Kdo já?? zeptal jsem udiveně. ?Přece Pavla.? ?Neznám žádnou Pavlu,? ?Copak nemáš panenku, kterou jsi pojmenoval Pavlou po sobě, jak se domnívám?? ?Panenku samozřejmě mám, ale kdo jsi ty, a jak ses ke mně dostala?? trval jsem na odpovědi. ?Přece sám sis mně donesl. Copak jsi na mne zapomněl?? ?Ne, nezapomněl, jak bych mohl.? ?Tak vidíš, jsem to já.? ?A jak mám vědět, že jsi to skutečně ty ? panenka, kterou jsem našel a donesl si domů?? ?Znáš temného elfa Dzirta a jeho černého pantera?? odpověděla mi otázkou. Ano, znám, respektive jsem několik knih o něm četl, a je to hlavní hrdina knižní řady fantasy,? potvrdil jsem. A víš, odkud Dzirt měl toho pantera?? ?Ano, je mi to známo. Ten panter měl pocházet z vyšších úrovní či jakýchsi světů, jestli jsem dobře pochopil a Dzirt si ho, když potřeboval, kdykoliv přivolal.? ?Já rovněž pocházím z podobné jiné úrovně, ale jsem jiná, než elfův panter.? ?To bych chápal, ale co mám s tebou společného já?? ?Vybrala jsem si tě,? řekla prostě. Trochu mě její odpověď odrovnala, ale Pavla pokračovala. ?Vybrala jsem si tě, protože jsi mne volal již dávno, ale až nyní nastal čas, kdy jsem k tobě mohla přijít.? ?Tedy, když jsem tě volal, copak jsi dříve nemohla přijít? To nechápu.? ?Skutečně nemohla, protože jsi nebyl zralý, či spíše jsi nebyl vyspělý.? ?Vyspělý?? ?Tak dobře, řeknu ti to takhle. Nebyl jsi schopný rozeznat?? pojednou Pavla nevěděla, jak dál. ?Co jsem nebyl schopen rozeznat??, zeptal jsem se a přemýšlel jsem o jejích slovech, když mě najednou počalo svítat, že asi proto jsem měl ty erotické sny. ?Konečně jsi mne pochopil, jak to myslím, protože ty sny jsem ti posílala, abych tě připravila na naši první noc.? ?Konečně světlo, hodné slunce,? řekl jsem a vzal si Pavlu do náruče a hlavou mi projela myšlenka. ?Tak a sny se staly skutečností a mluvíme spolu telepaticky, jen v myšlenkách, bez zbytečných slov.? ?Ano, tvé ? naše sny se skutečností staly,? přisvědčila Pavla ?a je nutné, aby se naplnily.? ?Jsem pro,? a poslední slova jen zahuhlal, protože jsem se přisál k jejím rtům a dal ji polibek, jež opětovala a její jazýček jsem pocítil v puse. Pak si jedním pohybem svlékla košilku a já jsem viděl ve svitu pouličních lamp poprvé její pružné tělo s horkým klínem, přesně jako tomu bylo v mých snech. A stejně jako ve snech, jsem pojednou ocitl na Pavle a v ní a cítil její vůni, která stupňovala pocit rozkoše, a následující výbuch orgasmu byl naplněným snem. Samozřejmě, že jsem ochutnal i její broskvičku, která chutnala až neskutečně. A ještě několikrát jsme se spojili, a když mi Pavla dala pusu, takřka okamžitě jsem usnul. Ráno mě máma musela budit, protože jsem spal dosti tvrdě, ale ihned po probuzení jsem přemýšlel, byl-li to zase jen sen, a nebo skutečnost. Nebyl, protože jsem pod polštářem nahmatal její košilku, o které jsem věděl, že před tím tam nebyla. A těšil se na následující noc, kdy opět za mnou přijde Pavla. A noci ubíhaly, až tu byl předvánoční večer, když jsem ulehl ke spaní v Pavlíně košilce, kterou mi zanechala po naší první noci. Zalétl jsem ve vzpomínkách opět k Janě a napadlo mi, že již je rovněž velká, co vlastně dělá, protože kromě příležitostných pozdravů jsem o ní nic nevěděl a přemítal jsem o tom, zdali bych ji poznal a představoval jsem si ji jako svou blízkou přítelku. Z těch představ jsem usnul a probudila mne známá vůně a lehký dotek a v tom polosnu, polobdění jsem si přitáhl Pavlu k sobě a řekl? *** Když o tom přemýšlím, skutečností však zůstává, že jsem svět viděl jakoby jinýma, ženskýma očima a měl jsem s tím i problémy, protože toto vidění jakoby změnilo i gender a nutkalo k překloňování, tedy ? já byla na, místo byl. A chápal věci jinak, než jsem byl navyklý a také mnohem více času jsem strávil s mámou, až ona sama se tomu divila. Byla to změna ale nejen duševní, ale také i tělesná. Přestože jsem nikdy předtím nebyl nijaký ?orangutan?, rašící chlupy na těle se kamsi ztratily, ale vlasy na hlavě mi zhoustly a zjemnily. Navíc ruce přestaly nabývat tvaru charakteristických ?lopat? a zeštíhlely a zrovna tak nohy. Pak se to ale stalo. To se však musím vrátit k předchozímu odstavci. *** ??jsem moc rád, že jsi přišla.? ?Ale jak jsem poznala, tak ti asi nestačím, protože jsi myslel na jinou, než jsem za tebou přišla,? řekla trochu jízlivě. ?Přesto jsem ti donesla dva dárky: Tahle panenka je pro tvou mámu, protože vím, že jí bude ráda, a pro tebe mám zase tyto kalhotky,? a podala mi miniaturní kalhotky jako pro panenku, kterou jsem měl na stole u compu. ?Myslíš, že si obléknu? Jsou velké akorát pro tebe,? řekl jsem s notnou dávku sarkasmu a ukázal jsem na loutku. ?Určitě je oblečeš a k čemu jsou dobré, poznáš sama.? Podíval jsem se na Pavlu, jak to s tím oslovením myslí. ?Copak jsi nikdy nesnil o tom, že se ráno probudíš jako děvče a navíc přece spíš v mojí noční košilce, kterou jsem ti tu nechala?? ?Což o to, to jsem snil, ale je to dávno a již jsem se smířil s tím, co jsem, i když na druhou stranu musím přiznat, že se mi ten sen, kdy jsi mne přenesla do svého světa jako děvče, moc líbil a ta noční košilka mi tebe a tvůj svět připomíná.? ?Tak vidíš, že jsem tě jako děvče oslovila správně.? ?Tedy dobře, budeme se tedy dnes milovat jako holky, souhlasíš?? ?Raději to necháme na jindy, ale nic ti nebrání, abys mě napřed uspokojil pusou,? řekla a stáhla jakýmsi kouzlem z obou noční košilky a nabídla mi broskvičku plnou šťáv. Zase jako obvykle nám čas uběhl neuvěřitelně rychle, ale na rozdíl od dřívějších dnů jsem nemusel vstávat do školy a tak mě máma nechala spát dosti dlouho. *** ?Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku,? bzučelo mi hlavou s přestávkami po celý den, který jsem však s mámou strávil v poklidu a zrovna tak večeři. Byl jsem nesmírně zvědavý, jak máma přijme můj dar, panenku, kterou jsem pro ni dostal od Pavly. Máma mi podala malý měkký balíček, který jsem zvědavě rozbalil. Čekal jsem obvyklé klučičí oděvní součástky. Ale nastal pro mne šok. Namísto slipů jsem našel v igelitovém sáčku kalhotky a ve druhém punčocháče. Nevěřícně jsem se ni podíval. ?Copak jsi, nevzpomínáš, že sis o ty punčocháče řekl?? ?Řekl? A kdy jsem si o ně měl říci.? ?Přece na Mikuláše, když jsi našel panenku, kterou sis pojmenoval Pavlou, a když jsem si s ní hrála, tak jsi poznamenal, že ti už chybí jen ty punčocháče, aby ses cítil jako s Janou. A když jsem ti je koupila, tak mně napadlo, že když už tak už a k těm punčocháčům jsem přibrala i ty kalhotky.? ?Chtěla ještě něco povědět, ale to jsem jí padl kolem krku a dal jí pusu a byl jsem celý jaksi naměkko, protože jsem s tímto dárkem naprosto nepočítal a pak jsem mámě podal dárek svůj s poznámkou: ?Já ti přece také tehdy slíbil, že ti dám panenku, abys i ty měla svou, ? Marcelku. Doufám, že se ti bude líbit a podal jí balíček, ve kterém kromě panenky byl i její oblíbený parfém. Viděl jsem, jak pomalu a s napětím balíček rozbaluje. Prvně se jen zběžně podívala na flakón, ale už netrpělivě otevřela krabici s panenkou a oblečením pro ni. Nebyla velká a měla ve tváři něco, co mi připomínalo mámu. Asi jí to došlo, protože se na mne zkoumavě podívala a pro změnu mě objala ona. ?Tak nevím, kdo koho překvapil víc. Já tebe, nebo ty mne. Ty jsi měl být opravdu holka,? povzdychla si, a důkladně si prohlížela panenku. ?Mami, záleží na tom?? a řekl jí, že se mi po celý den honily hlavou Erbenovy verše o Štědrém večeru. ?Hned zítra si na sebe vezmu tvé dárečky, abych si je vychutnal.? ?A já ti k nim přidám ještě nějakou sukni, abys to měl, či spíše měla komplet.? Ani jeden jsme ale nevěděli, jací jsme to byli proroci? Byl Štědrý večer a docela rozechvěle jsem čekal Pavlu. Přišla a vklouzla za mnou a ucítil jsem dnes mnohem intenzivněji její vůni, která mne nesmírně vzrušila a stejně vzrušená byla i Pavla. Měl jsem ve svícnu rozžatou svíčku a dnes kupodivu Pavla nijak neprotestovala, abych ji zhasnul. Sedla si na mně a v jejím mihotavém svitu jsem se laskal s jejími ňadry a hladil po celém těle a nevěděl jsem kam spíše a měl jsem dojem, že jsem s ní někde úplně jinde a pak jsem pocítil, jak nasedla na koníčka a my jsme jeli někam do hlubin světla, jež nám letělo vstříc. Všechno ale jednou skončí, Pavla mne políbila a popřála krásnou noc. ?A ráno si nezapomeň obléknout kalhotky, které jsem ti dala,? připomněla mi důrazně a byla pryč, ale to jsem již byl pro změnu v náručí Morfea. Když jsem se ráno probudil, něco se mi nezdálo, něco se změnilo, že spíše jsem se změnil já. Vstal jsem z lůžka a podíval se do zrcadla, jenž jsem měl pověšené na stěně, o kterém máma tvrdila, že takto vybavený pokoj mají jen holky a pojednou na mně jedna holka ze zrcadla udiveně zírala. ?To není možné,? pomyslel jsem si a sáhnul jsem si na hruď. Košilka, která obvykle na mě jen visela, byla vyplněná plnými ňadry. Pak mne napadlo sáhnout si do rozkroku. Pinďour byl pryč a místo něj jsem nahmatal klín jaký má Pavla. ?To není možné,? znovu jsem si pomyslel a po druhé si sáhl do klína a pod prsty jsem nahmatal stydkou rýhu a uvnitř v závojích poštěváček. ?Já jsem opravdu holka,? málem jsem zakřičel a vzpomněl jsem si na svůj dávný klukovský sen ráno se probudit jako děvče. Nejvíce mne však zarazilo, že myslím jako kluk a ne děvče, a že mne tahle má proměna rozhodila a překvapila, když jsem uvědomil všechny její následky, jenž mi mohou, či spíše přinesou komplikace a radost z toho, že se mi splnil klukovský dávný sen, mě poněkud přešla. Pak jsem si pojednou vzpomněl, že mi Pavla důrazně kladla na srdce, abych si po probuzení oblékl kalhotky ?pro panenku?, které mi dala jako dárek k Vánocům. Vzal jsem je do ruky a pomyslel si: ?Tak tohle si mám obléci, to je přece absurdní.? Ale přes všechny tyto pochyby jsem to zkusil. A najednou jsem viděl, jak se ten kousek textilu, byl-li to vůbec textil, zvětšuje a já si je bez dalších potíží oblékl. V okamžiku, když jsem si je natáhl, pocítil jsem jakési mravenčení, ne nepříjemné a v zrcadle jsem viděl, jak se kalhotky jakoby vpíjely do mého těla a současně s tímto procesem se dovršila má transformace. Už jsem to nebyl já Pavel, ale Pavla a už jsem přemýšlela a mluvila jako děvče a získala jistotu, že všechno jde tak, jak má být a že moje jmenovkyně má do posledního všechno promyšlené. Také jsem si uvědomila a zrcadlo mi to potvrdilo, že jsem nahá. Proto jsem použila mámin vánoční dárek a vzala si jedny kalhotky z balíčku a punčocháče. Sotva jsem si je oblékla, vstoupila do pokoje máma. Jak mě spatřila, vydechla: ?Tak je to pravda, je z tebe holka a ta má včerejší poznámka, že ti budu muset dát dnes nějakou sukni, se ukázala pravdivá.? ?Mami, jak to víš, co se se mnou stalo?? zeptala jsem se jí se zájmem. Odpověděla mi otázkou. ?Odkud máš tu panenku, kterou jsi mi dala pod stromeček? Ale než mi odpovíš, pojď se mnou do mého pokoje, kde ti něco vyberu, abys tu nepobíhala polonahá.? Vzala mne za ruku, po očku po mně pokukovala a odvedla mně k sobě do pokoje. Tam si mne vzala do parády a zkoušela, co mohu z jejího šatníku nosit. Bylo toho dost a já ji mezitím vyprávěla o Pavle. Samozřejmě, že jsem neprozradila, že jsem jako kluk s ní promiloval všechny noci až do Vánoc a přiznala se, že tu panenku pro ni mi dala Pavla. ?Tak takhle to je,? řekla a pro změnu mi pověděla o svém štědrovečerním snu, který ji připravil na to, že dostala pod stromeček dceru. Tedy ne mimino, ale že se její synek tou dcerou stal. Když skončila, podívala se po mně a řekla. Když se na tebe dívám, tak se až moc nezměnilo, jen mi dělá starosti, jak zlegalizujeme tvou novou existenci.? ?Mami, s tímhle jsem si dělala starosti také, ale zatím jsem na nic nepřišla.? Ale nedalo mi to, a šla jsem pro své osobní doklady ? tedy pro občanku. Vstala jsem z křesílka, kde jsem doposud seděla a šla do bundy do skříně v předsíni, kde jsem jí měla uloženou v peněžence a vrátila se do pokoje, kde jsem seděla s mámou. Otevřela jsem peněženku a vyňala z patřičné záložky občanku. Když jsem se na ní podívala, zůstala jsem jako zkamenělá a mlčky ji podala mámě. ?To snad není možné,? hlesla máma, protože na občance se z fotografie na ni smála má dívčí tvář. Vzala jsem jí občanku z ruky a jen tak podotkla, že asi budu muset kromě oblečení změnit i takové drobnosti jako je peněženka. ?To tedy ano,? souhlasila máma, ?ale pořád mi není jasné, jak je možné, že jsi ses stala děvčetem.? ?To mně také ne a neumím si to vysvětlit, jak se stalo, že si mi až nyní vyplnil můj dávný klukovský sen.? Než jsem však stačila cokoliv dalšího říci, z čista jasna se v pokoji objevilo děvče, tváři mi připomínající panenku, jakou jsem dala mámě pod stromeček. ?Ano, jsem to já,? uslyšela jsem v hlavě a Marcelka, jak si ji máma pojmenovala, se ujala slova. ?Velice těžko vám mohu vysvětlit, jak se to stalo, že je tu pojednou Pavla a ne Pavel. To, že se z něj stalo děvče je rozhodnutí naší paní a my jsme byly, tedy já a Pavla k vám od ní poslány.? Tu jí do řeči vskočila máma s otázkou: ?Vaše paní? Kdo je vaše paní?? ?Ve vašem světě ji znáte pod mnoha jmény ? Ištar, Astarta, Afrodita, ale snad nejznámější je jako Venuše.? A hned navázala na předchozí. ?Těžko pochopíte, co se stalo, hlavně ale, jak se to stalo, mohu vám říci toto. Naše paní trochu manipulovala s časem, trochu s prostorem. Třeba tak, že vás přenesla do paralelního světa a pak zase zpět, a několikrát vrátila čas. Vím, že je to pro vás dosti nepochopitelné, ale jinak vám to neumím vysvětlit.? Náhle nás vyrušil domovní zvonek a já jsem šla otevřít nenadálé návštěvě. Když jsem otevřela, stály ve dveřích teta Jana s malou Janou. Okamžitě jsem je poznala a očekávala jsem na nich údiv, kdo jim to přišel otevřít, a nedokázala jsem se pohnout z místa. ?Tak co, Pavlo, pozveš nás dál?? zeptala se teta. Trhla jsem sebou a vykoktala samozřejmě, že jste vítány. To již přišla máma se podívat, kdo to k nám přišel a na jejím obličeji jsem viděla napětí a tak jsem se očima zeptala, jestli je ještě v pokoji Marcelka. Máma pochopila mou němou otázku a zavrtěla hlavou, že Marcelka odešla. ?Holky, vypadáte jako byste spadli z měsíce, co je s vámi?? zeptala se teta, ale to jsem již v kuchyni postavila vodu na čaj, když jsem zaslechla, jak máma řekla: ?To znáš sama, jaký je před Vánocemi shon, na pracovišti a Pavla ve škole, protože po matuře chce jít na vysokou, ale už je to za námi a je to všechno v pohodě.? A z kuchyně jsem na ně zavolala: ?Samo, všechno napětí je pryč a jsme s mámou v pohodě?? ale uvědomila jsem si, že nikdo kromě mně a mámy neví, jak to se mnou bylo, že jsem byla kluk a že právě tahle skutečnost způsobila naše potíže, ale už jsou za námi a nyní jsem opravdu v pohodě, a co bude dál, nevím, to poznám. To však je již na jiné povídání.
